16. dubna 1705 se Newton stal prvním člověkem Anglie, který byl za vědecké zásluhy  královnou Annou pasován na rytíře [7] a tím povýšen do šlechtického stavu. Od tohoto roku se podepisuje Sir Isaac Newton nebo Isaac Newton, Egues Auratus. Podle jeho samotných slov jeho kořeny zasahují do Skotska, kde sídlil šlechtický rod tohoto jména ještě za jeho života. Jeho prapředek Sir John Newton se usadil na severu Anglie ve Westby, ale tou dobou se šlechtický titul předával pouze na nejstaršího syna a tím Newtonův dědeček nebyl [1].

V roce 1714 je Newton jmenován komisařem Dvorní společnosti pro určování zeměpisných délek na moři [1].

Hořce nese smrt přítele a manžela své neteře Kateřiny, Charlese Montaguea, té doby prvního hraběte z Halifaxu. Jeho neteř se o dva roky později provdá za jejich přítele Johna Conduittera (1688 – 1737), který v budoucnu bude zaznamenávat Newtonovu biografii a bude s ním bydlet pod jednou střechou. Newton miluje venkov, proto se na sklonku života stěhuje do domu ve vsi Kensington. V současnosti se jedná o Jermyn Street 87, nacházející se v nejpřepychovější čtvrti Londýna mezi Holandským parkem a Hydeparkem. Newton si tohoto domu užije pouze na dva roky [1].

2. března 1727 naposledy předsedal Royal Society. V té době byl již vážně nemocen, minimálně pět let těžce trpěl dnou, ledvinovými i žlučníkovými kameny. Jeho nemoc se cestou z Kensingtonu do Londýna zhoršila. Za pár dní ulehl na lůžko a v pondělí v ranních hodinách 20. března 1727 nemoci podlehl [1].

Pohřeb [30] měl s velkolepými poctami. Jeho tělo předtím vystavené za svitu pochodní bylo neseno do Westminsterského opatství sledováno ohromným průvodem, v němž byli kancléř i ministři. Rakev byla uložena v katedrále Westminsterského opatství. Bylo to poprvé v dějinách Anglie, kdy tělo vědce spočinulo vedle králů v národním panteonu. Na náhrobku je výstižně vepsán výčet zásluh o vědu a lidstvo [1].